Hranice: Jak poznat, že je někdo překračuje, a co s tím dělat

Pro někoho může být opravdu těžké poznat, kdy už někdo vstupuje do jeho osobního prostoru a začíná překračovat hranice. Často vyčkáváme, doufáme, že se situace sama vyřeší… a pak vybuchneme kvůli nějaké maličkosti.

Já si své hranice představuji jako zahrádku, kterou si opečovávám. Rostou na ní kytičky, mám tam krásný trávník, chodníčky, a kolem plot s vrátky.

Předtavte si tu vaši zahrádku. Někdy se stane, že někdo vejde dovnitř bez zaklepání, bez zeptání. To se ještě dá. Ale když začne běhat po trávníku, říkáte si: „Tohle by asi dělat neměl.“ Přesto mlčíme. Pak už vběhne na záhony a začne trhat kytky nebo po nich dokonce šlapat… A to je moment, kdy většinou zařveme„Tak dost!“ – ale bohužel už v naprostém výbuchu emocí.

Dotyčný pak nechápe, co se děje: „Vždyť jsem tady tak dlouho, a nic jsi neříkal, tak co najednou vyšiluješ?.“ A my si začneme připadat divně. Možná i sobecky.

Přitom to mohlo být jinak. Můžeme si všimnout už okamžiku, kdy bez dovolení vchází dovnitř a říct:
„Takhle mi to není příjemné, prosím, udělej to jinak.“
To, jak na to zareaguje druhý člověk, už úplně ovlivnit nemůžeme. Možná poslechne, možná se otočí a půjde rabovat jinam – to je jeho volba. Moje práce je ochránit svou zahrádku a říct to včas a laskavě.

Poslouchejte své tělo

Další způsob, jak včas poznat, že někdo vstupuje na naši „zahrádku“ a páchá na ní škodu, je všímat si pocitů v těle. Často se objeví dřív než myšlenky. Například tlak na hrudi, stažený žaludek, nepříjemné mravenčení.

Tělo nás varuje: „Pozor, někdo překročil hranici!“
Když se naučíme tyto signály vnímat a reagovat na ně, naše „zahrádka“ zůstane bezpečným a krásným místem.